Z Podcestného Mlýna do Sněmovny — proč jsem šel do politiky

Občas se mě ptají, proč jsem odešel z terapeutické komunity do politiky. Odpověď není jednoduchá, ale pokusím se ji vysvětlit.

Podcestný Mlýn

V Terapeutické komunitě Podcestný Mlýn u Dačic jsem strávil roky. Pracoval jsem s lidmi, kterým drogy vzaly všechno — rodinu, zdraví, důstojnost. Nastoupil jsem jako laický terapeut a učil se přímo od zkušenějších kolegů.

Ta práce mě naučila jednu zásadní věc: každý člověk si zaslouží druhou šanci. I ten, který padl na samé dno. Viděl jsem lidi, kteří se vrátili do života — našli práci, obnovili vztahy, začali znovu.

Proč politika

Jenže jsem taky viděl, jak systém selhává. Jak chybí peníze na prevenci. Jak legislativa neřeší příčiny, ale jen následky. Jak stát nedokáže chránit ty nejzranitelnější.

Pochopil jsem, že chci-li měnit věci skutečně, musím jít tam, kde se rozhoduje. Ne proto, že bych toužil po moci — ale proto, že jsem viděl, co se stane, když se problémy neřeší systémově.

Co jsem si přinesl

Z terapeutické komunity jsem si do politiky přinesl tři věci:

Trpělivost. Léčba závislosti trvá měsíce a roky. Politika taky. Rychlá řešení neexistují.

Naslouchání. V terapii je nejdůležitější umět naslouchat. V politice by to mělo být stejné — jenže často není.

Pokoru. Viděl jsem lidi na dně. Vím, jak tenká je hranice mezi úspěchem a pádem. To mě chrání před arogancí, která je v politice tak běžná.

Dnes

Dnes sedím ve Výboru pro bezpečnost a řeším kybernetické hrozby. Zdánlivě daleko od Podcestného Mlýna. Ale ve skutečnosti je to pořád o tom samém — o ochraně lidí. Jinak, jinými nástroji, ale se stejnou motivací.

Politika pro mě není kariéra. Je to způsob, jak pokračovat v tom, co jsem začal v terapeutické komunitě — pomáhat lidem.